Jsme skupina mladých lidí s tělesným postižením a vzhledem k nedostatku asistenčních služeb bojujeme za svá práva na svobodný život. Chceme žít v domácím prostředí bez hrozby ústavů. Současný systém nám to ale nedovoluje, zaplatí maximálně 6 hodin osobní asistence denně. Často svůj život musíme plánovat s přesností chirurga a energií astronauta. 6 hodin denně znamená: vybírat si mezi sprchou a večeří, mezi prací a kamarády. Jako životní escape room. Jen bez východu.
Mrkněte na naši novou kampaň a těšíme se na vaše reakce a podporu.
Jmenuji se Jana Augustinová a kromě toho, že jsem aktivní sebeobhájkyní, tak se také v organizaci Borůvka Praha o.p.s. starám o online marketing, přes 20 let účinkuji v kapele The Tap Tap a učím Základy rytmu. Můj denní režim se hodně odvíjí od v tuto chvíli jasně stanovených časů pečovatelské služby. Kdybych měla možnost mít péči o sebe a domácnost ve větší míře a flexibilitě, mohla bych například pravidelně chodit plavat, což je pro mě jedna z nejlepších rehabilitací. Nebo třeba cestovat a poznávat svět.
Jmenuji se Kuba Neubert, působím jako OSVČ v IT a vzdělávání. Dlouhodobě spolupracuji jako externí lektor na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v oblasti etiky a komunikace s lidmi s postižením. Vzhledem ke svému tělesnému postižení potřebuji pomoc ve všech úkonech běžného života. Abych mohl svobodně žít, základně potřebuji 11 hodin osobní asistence denně. Takový rozsah služby není však v mých finančních možnostech, část asistence mi poskytuje moje milovaná žena. Díky pomoci mohu pracovat, cestovat a žít relativně nezávislý život.
Jmenuji se Lenka Dvořáková. Věnuji se korekturám a jazykovým úpravám, trávím čas kulturou (filmy, divadlo, literatura). Kvůli svému handicapu potřebuji téměř ke všem činnostem osobní asistenci. Kdybych měla asistence dostatek, nemusela bych se rozhodovat, která z běžných denních potřeb je důležitější.
Jmenuji se Marie Zemanová, je mi 51 let a žiju ve Slaném. Profesí jsem novinářka. Nyní působím v organizaci Spolu s vámi, jsem sebeobhájkyně a autorka blogu Za-Zrak. Péči mám neformální: rodinu a přátele. Jde hlavně o doprovod a pomoc při orientaci a komunikaci, mám totiž i sluchový hendikep. Využívám také pomoc dobrovolníků (aplikace Be My Eyes) a neznámých lidí na ulici. Pokud bych měla sociální službu, využila bych ji několikrát týdně.
Jmenuji se Michal Prager, jsem rozvedený a vychovávám dceru. Pracuji jako PR a tiskový mluvčí. Osobní asistenci potřebuji pro veškeré úkony péče o sebe sama. Kvůli nedostatku asistence musím vymýšlet různé strategie přežití, abych si zajistil základní biologické potřeby.
Jmenuji se Dita Horochovská, je mi 37 let a bydlím v Praze. Od narození se potýkám s tělesným postižením, v rámci kterého jsem od 15ti let kvadruplegička, tedy jsem odkázaná na fyzickou pomoc druhé osoby. Jediné, co mi zbylo, je hlas, kterým ovládám počítač a mobilní telefon. Abych mohla být aktivní a žít alespoň trochu po svém, pomáhá mi rodina, přátelé, a také využívám služeb osobní asistence. Jelikož jsem závislá na plicním ventilátoru, od roku 2023 potřebuji pomoc 24/7. Bez rodiny a přátel bych finančně nezvládala vůbec fungovat. Nejde pouze o to, že potřebuji fungovat v rámci zdraví, ale já osobně potřebuji žít aktivně a mít pocit, že jsem platná a život si užívám.